Jak vybrat správný rum?
Ahoj všichni čtenáři MyDrinks Blogu! Jsme opět tady!
Opět pro vás tvořím taháky a tentokrát jsem se pustil do kategorie, která je mi o něco bližší než bublinky. Řeč bude o rumu. Možná si stejně jako já ještě před pár lety myslíte, že rum je prostě rum. Buď to byl levný do punče, nebo dražší, který se kupoval jako dárek. Jenže postupem času jsem zjistil, že svět rumu je mnohem pestřejší a že za těmi etiketami a zeměmi původu se skrývá spousta příběhů a stylů. A že vybrat si správný rum nemusí být složité, pokud víte, na co se zaměřit.
Na začátek posílám pár praktických rad:
1) Uvědomte si, co od rumu čekáte
Rum není jen sladký alkohol s hezkou etiketou. Základní rozdíl je v tom, jestli chcete rum jemný, sladší a uhlazený, nebo naopak výraznější, kořenitý a plný chutí. Pokud jste zvyklí na dezerty a sladší pití, tak vám sednou rumy z Dominikánské republiky, Panamy nebo Venezuely. Pokud ráno radši saháte po slané snídani než po sladké, pak vás možná chytí výraznější jamajské nebo barbadoské styly, které jsou kořenité, s tóny tropického ovoce a někdy až zemitější chuti. A pokud chcete něco úplně jiného, zkuste agricole rumy z Martiniku nebo Réunionu. Ty jsou travnaté, minerální a mají úplně jiný charakter než to, co většina lidí pod pojmem rum zná.
2) Pochopte věk na etiketě
Tady je to trochu zrádné. U whisky to máte jasné – pokud je na lahvi napsáno 12 let, tak je tam nejmladší složka opravdu dvanáctiletá. U rumu to ale tak jednoduché není. Často se setkáte se systémem Solera, kde číslo na etiketě znamená spíše marketing než skutečný věk. Typický příklad je třeba Zacapa 23. Neznamená to, že pijete třiadvacetiletý rum, ale že část směsi může pocházet i z tak starých sudů. Rumy, které uvádějí věk jako u whisky, tedy „12 Y.O.“ nebo „15 Y.O.“, bývají častěji z Barbadosu nebo Jamajky. Pokud věk uveden není, nezbývá než věřit značce a stylu.
3) Dejte si pozor na sladkost
Některé rumy jsou doslazované, aby byly kulatější a jemnější. Neříkám, že je to špatně, spíš jde o to vědět, co pijete. Pokud chcete hladký a sladší zážitek, určitě vás nadchnou rumy jako Diplomático nebo Ron Zacapa. Pokud ale hledáte suchý, opravdový charakter bez přidaného cukru, zkuste Foursquare, Mount Gay nebo Hampden. Čím víc rumů ochutnáte, tím víc zjistíte, že sladkost není vždy známkou kvality, ale spíš určitého stylu.
4) Země původu je zásadní
Rum chutná jinak z každého kouta světa. Dominikánské a kubánské rumy jsou jemné a uhlazené. Jamajské a trinidadské naopak výrazně aromatické a kořenité. Rumy agricole z Martiniku či Guadeloupe mají úplně jiný profil díky výrobě přímo ze šťávy cukrové třtiny. Réunion a Mauritius zase kombinují francouzský vliv s exotickým terroirem. Stejně jako u vína i tady platí, že prostředí a tradice určují výslednou chuť.
5) Rum do koktejlů nebo na pomalé popíjení?
To je dobrá otázka, kterou byste si měli položit hned na začátku. Pokud hledáte rum do mojita nebo cuba libre, úplně postačí lehčí bílé styly, třeba Havana Club nebo Plantation 3 Stars. Pokud si chcete rum vychutnávat čistý večer u stolu, pak hledejte starší kousky s komplexní chutí, třeba Doorly’s 12, Appleton Estate nebo Savanna z Réunionu. V ideálním případě mějte doma aspoň dva – jeden na koktejly a druhý na pomalé popíjení.
Teď, když už máte základní orientaci, je čas se podívat trochu hlouběji.
Rum se vyrábí buď z melasy, což je nejběžnější způsob, nebo z čerstvé šťávy z cukrové třtiny, z čehož vznikají právě agricole rumy. Destilace probíhá buď v kolonách, kde je výsledkem lehčí a jemnější rum, nebo v kotlíkových destilačních přístrojích, kde vznikají těžší a aromatičtější destiláty. Sudy, ve kterých rum zraje, dodávají další vrstvu chutí – od vanilky a karamelu až po ovoce a koření. Není proto divu, že někteří sběratelé dokáží u jednoho rumu najít desítky různých tónů.
Na degustacích často říkám, že rum je takový cestovatel mezi kontinenty. Každá lahev má v sobě kousek Karibiku, Latinské Ameriky nebo Indického oceánu. A právě to je na rumu fascinující.
Teď už vám to je trochu jasné?
Proč je u rumu dobré znát styl a původ? Protože jinak by se stalo to samé, co u prosecca. Kdyby žádná pravidla neexistovala, mohl by si každý na světě vypálit melasu a napsat na etiketu „rum“. A to by byl pěkný guláš. Proto vznikají různé klasifikace, soutěže a kategorie, které pomáhají spotřebitelům se zorientovat. A i když rum ještě nemá tak přísná pravidla jako třeba víno, už dnes je jasné, že znalost stylů a regionů vám při výběru pomůže víc než hezká lahev.
Pokud se vám článek líbil, tak nám klidně napište. Budeme rádi za reakce a bude nás to nutit psát dál.
Hezký den
Tomáš Čmolík
užitečné odkazy z článku: