Island: země vodky, lávy a velryb

Ahoj všem!

Tentokrát se v našem cestopisném dobrodružství za alkoholem vydávám na daleký Island. Země, která leží na rozhraní dvou tektonických desek, kde se střetává oheň s ledem, divoká příroda s moderním životem a kde vzniká jedna z nejčistších vodek na světě - Reyka. Kupujeme s klukama letenky z Katovic, rezervujeme auta a připravujeme své vybavení na dobrodružnou výpravu.

Tento trip jsme vymysleli vlastně při chůzi na pásu v posilovně, kdy jsme s kamarády měli pocit, že potřebujeme něco zažít a opustit trochu stereotyp našich životů. Někdo si potřeboval odpočinout od rodiny, někdo od práce, další zase od problémů. Všechny naše starosti jsme se rozhodli odvézt do země, kde se ocitnete zpátky v čase. Země obrů, Mordor! Takové to opravdu bylo! Já jsem samozřejmě trip spojil s degustací místní vodky, která je dle referencí jedna z těch lepších.

Celkem nás bylo 6 a na Islandu jsme se rozhodli strávit 6 nocí a 7 dní. Snažili jsme se o co nejvíce low-cost trip na konci islandské sezóny na přelomu září/října. Z letiště v Katovicích je to na Island cca 7 hodin letu a cena za letenku byla 2500 Kč v akci bez kufru a cca 3500 Kč s kufrem, který se později ukázal jako nutnost – alespoň tedy jeden kufr pro 2 osoby. Na Islandu je celý rok trochu "jiné" počasí než u nás v ČR a je třeba se alespoň trochu připravit. Teplé ponožky od babičky, trochu funkční oblečení, hlavně pevné boty a survival koprovku z army shopu. Neříkám to s tím jídlem jen tak, protože až budu zmiňovat ceny, protočí se vám panenky.

Odbavení z Katovic na jedničku, díky klukům s Revolut klubem jsme udělali malou steč na polský letištní salonek, který nás potěšil výběrem, za který by se nemusel stydět lepší hotel. Let probíhal v dobré náladě a hned po startu nám bylo od letušky oznámeno, že s těmi panáky musíme "slow down", protože let potrvá ještě dlouho. Tím se vyvrátil mýtus, že na palubě si můžete dopřávat po celou délku letu. Předem chci říct, že ti zodpovědnější, na které byla na Islandu napsaná auta, se této zábavy účastnili jen v minimálním množství.

Přistání v Keflavíku kolem 15:00, všichni pospávají, letuška nás probudí, jdeme na přistání. Z okna už je patrné, že je něco jinak, všechno jinak! Máte pocit, že přistáváte uprostřed lávového pole, které stačilo sotva porůst trochu mechem. Jako v Mordoru, kde ovšem přistávají dopravní letadla. Jdeme si pro kufry a cestou potkám klasické letištní obchody, které tady jsou menší, ale alkohol zabírá 50 %. To je přesně ten moment, kdy se ocitnu zase v práci. Beru miniaturu vodky Reyka, místní rum a v kufru mám ještě pojistku v podobě Diplomática. Časem se ukázalo, že kluci to brali trochu na lehčí váhu a neudělali nákup ve správnou chvíli. Na Islandu není prohibice, ale prodej alkoholu je silně kontrolovaný a mimo letiště jsou ceny třikrát vyšší, možná i horší. Sehnat nějaký alkohol je pak komplikace a na Islandu existují státní obchody, u kterých se nám nepovedlo rozluštit jejich otevírací dobu. V marketech si vodku opravdu nepořídíte!

Jsme venku a dýcháme islandský vzduch, paráda. Další cesta vedla pro auta. Na Islandu je velký výběr aut, která je potřeba si zarezervovat dopředu. Půjčovna vás pak vyzvedne na letišti a odveze přímo k vozu. Důležité je si auto zvolit podle výletu, který chcete "prožít". Pokud budete chtít na nezpevněné cesty a brodit se, potřebujete auta na F cesty, které jsou komplikovanější, těžší a obsahují i brody. Pokud chcete jako my si první výlet na Island jen osahat a vydáte se na návštěvu Golden Circle a následně Island objedete dokola po Ring Road, pravděpodobně vám bude stačit levnější auto. V našem případě šlo o dvě Dacie Duster.

Kufry házíme do auta, jedeme, dvě posádky po třech, data jsou stejná jako v ČR, takže si píšeme první dojmy. Po cestě musíme do marketu pro jídlo a tady zjišťujeme, že jedno auto moc nebrzdí. Náš kamarád Libor zkouší brzdy a po chvilce se objeví kontrolka, kterou nechcete vidět ani na rovince. Brzdy nejspíš game over, my vysmátí, že tohle může potkat jen nás. A ty vtipy o Dáciích? To znáte.

Na hotel dojedeme, voláme do půjčovny a spustíme kolotoč náhradního vozu, které už večer nestihneme, protože koncem září jsou na Islandu docela krátké dny a tma padá už kolem 18:00. Svačíme a jdeme brzo spát. Takový první poloden máme za sebou.

 Druhý den vstáváme o něco dříve, jdeme do místní pekárny na snídani, tam jsou ceny jako u nás, docela v pohodě. Snažíme se pobavit a vyrážíme pro náhradní vůz asi 15 km od ubytování. Brzdy brzdí jen trochu, brzdíme trochu i očima. Po nějaké chvíli čekání dostáváme v takovém klasickém zapadákově za městem trochu lepší Suzuki Vitaru 4X4, všichni nám závidí, že je v automatu. Tímto začátkem jsme přišli o pár hodin, ale co, úsměv nám nechybí, jsme na Islandu a začíná dobrodružství.

Vyrážíme na Golden Circle s první zastávkou národní park Þingvellir. Cestou potkáváme první vodopád, který jsme na konci vyhodnotili jako ten nejslabší, ale ukažte šesti klukům z města vodopád. Podle mě by stačil i poloviční k našemu štěstí, vznikají první videa a reels, happy jak dva grepy. Po další půl hodině dorážíme do Þingvellir a vůbec se neptejte, jak se to vyslovuje. Pokud si představíte rozepnutý zip u bundy a pod ní nemáte nic, tak v té mezeře, v tom nic právě jsme – místo, kde se setkávají severoamerická a euroasijská tektonická deska. Jedno z nejhezčích míst, které jsem mohl vidět. Máme i velké štěstí na počasí, tenhle pohled se neomrzí. Přál bych vám to všem alespoň jednou v životě vidět. V mezičase nahmatám miniatury Reyky a při pohledu na tu krásu recenzuji první doušek. Na kompletní recenzi bude času dost.

Cestou do druhého ubytování navštěvujeme laguny, další vodopády, gejzíry a zachycujeme úchvatné momenty našich životů. Míříme do druhého ubytování, které jsem si vzal na starosti přímo já. Jedná se o pronájem celého domu na jednu noc na jihu Islandu. Paráda už z dálky, tedy až po otevření dveří, kde zjišťujeme, že jsou uvnitř boty, dětské boty, bundy i kabáty. Na první dobrou pocit, že v tomhle hnízdě už někdo je. Píšu tedy na podporu Bookingu a pánovi, který nám ho pronajal, že se dům zdá být už obsazený. Po půl hodině mi přijde zpráva: "Tome, to je v pořádku, toto je naše letní sídlo, užívejte si ho stejně jako my." No, pak zjistíte, že na Islandu je prostě úplně normální pronajmout své domovy turistům, včetně vybavení, včetně všeho. Ta důvěra mi opět otevřela oči, že ještě někde existuje normální místo. S otevřenou hubou dávám batoh do pokoje puberťáka, který mi tam nechal lístek, že si mohu zahrát jeho PlayStation.

• Bonus příběh - Pamatujete si na ten nákup v marketu po přistání? Přesně v tom místě náš kamarád koupil legendární steak, náhodný kus masa, který vstoupil do legend. Na ubytování jsme si udělali pěknou večeři s bonusem ochutnání místního masíčka, které se později ukázalo, že podle názvu není hovězí, není ani z nutrie, byl to hrossakjöt – koňské maso. :D Chtěli jsme si koupit hovězí, ale do košíku spadlo maso z hříběte. Co nadělat, místní kultura, tak se to muselo zkusit. Nejlepší maso v životě, omlouvám se.

Další den vyrážíme na Vodopád Gullfoss, tady už testuju více a zkouším kombinaci s Diplomático. Venku je docela zima, ale sluníčko. Po krátké době míjíme menší kaňon, kde jsem si s klukama udělal menší trek, na jehož konci byla malá nádrž uprostřed ničeho. Nezapomenutelný zážitek, těch bylo celkem hodně. Po další půlhodince zastavujeme u Gullfossu, už z dálky to vypadá majestátně. Po příchodu přestanete mluvit. Připadáte si opět v koupelně pána Boha, který zapomněl vypnout vodu. Začínáte si připadat menší, vlastně maličkatí. Síla přírody na vás udělá dojem.

Kousek od vodopádu je jeskyně, do které se dostanete cestou skrze skálu a potůček, kde si vaše boty loknou prvního doušku islandské vody. Děláme si fotky na Instagram a zkoušíme parkur z kluzkých kamenů. Zkoušíme, co vydrží boty a islandské zdravotnictví. Naše cesta po jihu pokračuje skrze černou pláž, výhledy jak z videoklipu Justina Biebera. Pokud je nějaké místo na Islandu, které bych rád zmínil, tak to je Jökulsárlón, ledovcová laguna, která je přímo u cesty po Ring Road. Několikrát jsem ve svých příspěvcích na Instagramu použil o Islandu výraz, který zemi vystihuje asi takto: "Co 100 km, to jiná krajina, jiná planeta." Právě stojím u plovoucího kusu ledu velkého jak panelák. Umíte si představit, jaký je to pocit vidět tak velikou zmrzlou masu vody, která si pluje v laguně, jako by vážila pár kilogramů? Musím uznat, že je to jeden z momentů, které vám změní životní myšlení. Tady nejste středem vesmíru jako člověk, tady cestujete časem do doby, kdy se formovala naše planeta.

Slunce pomalu zapadá, začíná tma, jedeme do třetího ubytování, které leží ještě pár hodin cesty od laguny. Kuba pro tento moment vybral úplně náhodou ten nejlevnější kemp u cesty, který se ukázal jako jedno z nejhezčích ubytování. Na místo dorazíme už hodně v noci a musíme si svítit mobilem. Na Islandu opravdu nejsou lampy, v této jihovýchodní části není vůbec nic a to je na tom to nejhezčí. Baterkou v mobilu se snažíme najít náš srub a po půl hodině se nám to povede. No, nemáme klíče, tak se snažíme najít recepci. Po výměně zpráv nám dochází, že právě prožíváme druhou islandskou důvěru. Všechny nemovitosti se nezamykají. Srub byl celou dobu otevřený a připravený, jen někdo prostě nevzal za kliku. Všichni pocházíme z Mostu a věřte, že my teda nenecháváme kolo pět minut bez dozoru, natož nezamykat. Opět s hubou dokořán uléháme ke spánku. Zítra nás čeká přejezd na sever Islandu do Akureyri.

Další den ráno zjišťujeme, že cesta v noci dokonale zastínila tu nádheru všude kolem. Jdu se tedy projít do země kamenů úplně sám, úplně teda ne, snažím si cestou srovnat myšlenky a recenzi na místní vodku Reyku. Čistá, trochu štípne, dalo by se říct, že chladí a pálí jako láva. Rozhodně zajímavá.

Cestou do Akureyri jsme se stihli podívat na gejzíry a další vodopády. Jsme v oblasti, kde je termální aktivita na Islandu největší. Tuto zkušenost zjistíte jednak podle zápachu ve vzduchu, ale taky při sprchování, kdy teplá voda jde cítit jako pukavci. No, tady si ji všude čerpají z potoků, které mají mnohdy teploty blízko k bodu varu.

Plní zážitků dorazíme do Akureyri, do druhého největšího města na Islandu a ubytujeme se trochu dřív, protože nás čeká prohlídka města a návštěva hospody. Teď k cenám, protože tady to začne být zajímavé. V restauraci si objednávám Fish and Chips a kolu = 929 Kč a k tomu pak ještě pivo za 230 Kč, celkem tedy zajímavá útrata. Na začátku jsem psal o tom jídle z Army shopu! Tohle se tedy vyplatí. Nicméně stejně chceme jít na pivo, takže jdeme do první islandské hospody a třídíme naše získané zážitky. Pozorujeme, že místní hrají karty. Jeden z party vyndává karty prší a jdeme na to. Celkem je nás šest, takže každý jednu rundu pivek. Jedno takové kolečko vyšlo na 1500 Kč. Ten zážitek s kamarády uprostřed rybářského městečka je ale k nezaplacení! Po dokončení posledního kola s údivem zjišťujeme, že nám obsluha už nic nedá, protože jsme právě vyčerpali svůj podíl piva v podniku. WTF??? Tohle je docela pro Čechy přísné. Jdeme ale brzo spát, protože zítra nás čeká výjezd na velryby.

Na tohle jsem se nejvíc těšil, vlastně jsem se na to těšil celý život. Akureyri a celá oblast severu Islandu je známá pozorováním velryb, takže cíl této výpravy byl jasný. Vydáváme se ráno vstříc přístavu a zjišťujeme, že nám ta větší pozorovací loď ujela před nosem. Zdrceni touto informací jdeme do posledního pozorovacího centra a zjišťujeme, že tu pracuje holčina z Čech, která nám zajistila rychlý člun. Toto řešení je dvakrát dražší, ale musím říct, že je desetkrát lepší, než se tlačit na té velké bárce. Cesta z přístavu na rychločlunu byla jak ze cvičení Navy SEALS. Oblečou vás do nepromokavého červeného oděvu, který by vás měl udržet na hladině v případě převržení. Voda měla jen pár stupňů a při představě, že spadnete mezi keporkaky, kteří dosahují délky 16 metrů a váhy kolem 30 tun, no nic moc. Jak řekl můj kamarád, na gumovém člunu hodně velká prd))el.

Pokud si myslíte, že vás v životě už moc věcí nepřekvapí, tak mi věřte, že na první setkání s keporkakem na gumovém člunu nezapomenete. Tento majestátní tvor se ve vodě pohybuje, jako když létá, ladně a jeho pohyby jsou spíš takovým baletem. Dojde vám, že jste tu na návštěvě, jste u někoho doma. Tento mohutný tvor o nás ví, je jich celá skupina a všichni vědí, že tam jsme. Pozorujeme a vstřebáváme to, kde právě jsme. Neskutečný!

Návrat z laguny připomíná útěk před rozmarem počasí. Sluníčko se trochu kazí a my letíme jako nůž máslem po hladině. Kluci moc dobře ví, co dělají. Tento zážitek je prostě top!

Celou dobu vyprávění trochu zapomínám, že jsem tu kvůli recenzi vodky a rumu, ale musel jsem se s vámi o to podělit. Určitě si ještě vzpomínáte na to, že mám rád objevování a místní nápoje i pochutiny. Další den se mi dostane té cti ochutnat i místní specialitu a tím je hákarl. Následující den jsme vyrazili právě do míst, kde se tato specialita vyrábí a samozřejmě jsme se trefili do doby, kdy měli čerstvou várku žraloků a ten smrad, z toho se vám prsty na nohou zkroutí v pěst. Hákarl je tradiční islandská specialita, která se vyrábí z masa žraloka grónského. Protože čerstvé maso tohoto žraloka je toxické kvůli vysokému obsahu močoviny a trimethylaminoxidu, prochází speciálním procesem fermentace a sušení. Nejprve se maso nakrájí na velké kusy a uloží se do jam v zemi nebo dřevěných nádob, kde pod tlakem kamenů fermentuje po dobu šesti až dvanácti týdnů a to je fakt tah jako "kráva". Jak to chutná? No chutná to tak, že chcete hned do druhé ruky vodku. Další zkušenost, ze které máme radost a smějeme se, že musíme zkusit vážně vše.

Večer se po východní trase ubytováváme ve vesničce, která opravdu připomíná Grónsko. Natáčel se tu také film "The Secret Life of Walter Mitty". Spíme ve městečku Stykkishólmur, kde se natáčela jedna přístavní scéna. Opravdu když je dobré počasí, můžete Grónsko odtud zahlédnout. Vesnička se spíše specializuje na výrobky z ryb a večer je docela strašidelná. Pouštíme si tedy na ubytování horory a opět třídíme zážitky. Já se snažím opět shrnout místní destiláty. Ochutnáváme místní rum a další doušky vodky. Pomalu se připravujeme na poslední dny, které tu budeme trávit. Čeká nás ještě návštěva hlavního města Reykjavíku.

Po snídani vyrážíme po pobřeží zpátky k Reykjavíku. Dácie a Suzuki polykají kilometry. Cítíme se už trochu jako místní, protože jsme právě přišli na to, že je lepší na těch přesných hrbolatých cestách letět sedmdesátkou. Při padesátce vnímáte každý hrbol a díru, ale místní se naučili, že právě vyšší rychlost paradoxně zlepšuje pocit z jízdy. Do Reykjavíku tedy už letíme.

Do města dorážíme chvilku po obědě a ubytováváme se přes Airbnb, které má na Islandu také velkou nabídku. Jdeme se podívat na místní kostely, kupujeme svetry a snažíme se najít nejlevnější pivo. Já si teď sedám u kostela a dělám recenzi na Reyku.

Vodka Reyka je jako islandská příroda v lahvi, čistá, jemná a osvěžující. Filtruje se přes lávové kameny a vyrábí se z vody tak průzračné, že by ji pili i elfové. Žádná lihová facka, jen hladký průběh a lehký nádech minerálů. Pije se tak snadno, že než se nadějete, začnete si plánovat další výlet na Island. Cítím se teď jako Erik Rudý, nejslavnější Viking na Islandu. Skál!

Výroba vodky: Vodka Reyka se vyrábí na Islandu v městečku Borgarnes, kde se využívá čistá islandská voda, která protéká přes lávolové pole, čímž se přirozeně filtruje. Destilace probíhá v malém měděném destilačním kotli Carter-Head, což je rarita ve světě vodky, která umožňuje jediný průchod destilací, ale s maximálním zachováním jemnosti a čistoty. K výrobě se používá ječný a pšeničný destilát, který je pak výsledkem této precizní destilace hedvábně jemný a hladký. Celý proces je navíc uhlíkově neutrální, protože se využívá energie z geotermálních pramenů.

Večer ještě stihneme návštěvu místního street foodu a objednáme si jídlo i s sebou. Reykjavik je nádherné město. Je na něm vidět, že se opravdu nachází na trochu drsnějším místě. Všechny stavby tomu odpovídají. Cítíte se tu jako mezi potomky Vikingů. Drsná země, která vás přijme a ukáže vám své dary. V roce 2025 se chystám udělat druhý výlet a určitě se budu snažit své dojmy opět takto sepsat.

Tímto reportem jsem asi splnil rok starý slib, kdy jsem vám chtěl popsat tento zážitek. Doufám, že to pro vás bylo příjemné čtení. Island je nádherná země.

Článek chci věnovat klukům, kteří mě na této cestě doprovázeli. Bylo to dobrodružství, na které nikdy nezapomeneme, plné smíchu, zážitků a objevování.

"Amicitia vera et sincera rara est, sed pretiosa." – "Pravé a upřímné přátelství je vzácné, ale cenné."

autor - Tomáš Čmolík 

fotky -